Zahrada nebo les?

K této možná poněkud zvláštní otázce mne přimělo studium skript jednoho z nejvýznamnějších a nejzajímavějších homeopatů světa Dr. Massima Mangialavoriho z Itálie. Zamýšlí se nad otázkou, co je vlastně u pacienta nutné léčit a co je prospěšné ponechat z důvodu potřeby vývoje osobnosti daného jedince. Nabízí analogii mezi zahradou a lesem, mezi zahradníkem a lesníkem. Můžeme mít krásnou zahradu, kde nenajdete plevel, spadlý lístek, záhony květin budou barevně sladěné a stromy pečlivě ostříhané do geometrických tvarů, což vyžaduje od zahradníka každodenní péči. Na druhé straně moudrý lesník nechává lesu více prostoru pro jeho vlastní život. Nevysbírá všechny klacky, neshrabe jehličí, nevytrhá maliní jen proto, že z jeho pohledu zrovna na daném místě nepůsobí esteticky. Zkrátka snaží se zasahovat do systému lesa co možná nejméně, protože tomuto systému rozumí a vidí v něm opravdovou přirozenou krásu. Jinak řečeno – les přežije i bez naprostého zásahu lidské ruky, jelikož má svoji vlastní vnitřní inteligenci. Naproti tomu zahrada se zkrátka musí udržovat, jinak by se z ní stal za nějaký čas les.
Podobně je to i s přístupem k lidskému zdraví. Můžeme se snažit si vypěstovat "ideální zahradu", likvidovat všechny symptomy, vyhlásit válku všem bacilům, virům nebo parazitům. Můžeme si případně neustále čistit čakry, karmu a dokonce i minulé životy. Pokud ovšem nepochopíme systém fungování sebe sama, budeme vedle jak ta jedle, případně docílíme jen krátkodobých výsledků. Svým způsobem může být mnohem složitější pochopit fungování lesa, jeho strategii přežití, než udržovat svoji vyumělkovanou zahradu. Zrovna tak je leckdy složitější pochopit vnitřní život druhého člověka, než jen likvidovat symptomy jakési nemoci, o jejíž důvodu existence vlastně nevíme zhola nic. Přitom právě poslání homeopata by mělo spočívat v tom, že se bude snažit porozumět celému systému fungování člověka, který jej přišel požádat o pomoc. Měl by se snažit přijmout jeho "strategii přežití" a nesnažit se jej učinit lepším. On už totiž lepší dávno je. Je dokonalý tak, jak je, jen možná v tom svém lese malinko zabloudil.