Homeopatická léčba - šance při řešení chronických onemocnění?

Vezměme si modelovou situaci. K lékaři přijde pacient s astmatickými projevy. Lékař většinou předepíše Ventolin, případně antihistaminika, pokud se prokáže alergie. Pacient je zabezpečen při akutních astmatických záchvatech a může relativně spokojeně žít dál. Zároveň je ale obeznámen s tím faktem, že jeho nemoc je chronická, čili nevyléčitelná. 

Pokud tentýž člověk přijde k homeopatovi, postup je zcela odlišný. Homeopat si vyslechne svého klienta a samozřejmě ho zajímají projevy jeho obtíží. S těmito informacemi si ale nevystačí.

Dalším krokem je bližší specifikace těchto potíží. Je potřeba zjistit, co problém spouští, jaké jsou vnitřní pocity (strach ze smrti například), co problém zhoršuje, případně zlepšuje atd. Už tímto způsobem se dostává dál, než alopatický lékař. Každý člověk je totiž jedinečný, tím pádem má i jedinečné projevy své nemoci. Ani v tomto bodu by ale neměla konzultace uvíznout. Pro nalezení skutečné příčiny je potřeba jít ještě dál, hlouběji. V první řadě je potřeba pokusit se zjistit, kdy se nemoc projevila poprvé. Těch možností může být hodně. Může to být například situace po ztrátě blízkého člověka, v dětství při narození mladšího sourozence, následkem nepřiměřeného trestání ze strany rodičů, po prožitém šoku, po aplikaci nějakého léku nebo vakcíny. Může to být ale i následek traumatu matky v těhotenství nebo ještě i před početím. Stává, se že se traumata přenášejí i na další generace. Ne vždy se ale podaří poznat životní příběh daného člověka. Někdo se otevře hned, někomu to nějaký čas trvá, než získá důvěru ve svého homeopata. Každopádně pokud se to podaří, je velká šance, na skutečné uzdravení, ne jen na pouhé zamaskování symptomů. Co pomůže kortikoidový spray z dlouhodobého hlediska, pokud se například dusíme v "nedýchatelném" vztahu. Naopak se tímto léčebným postupem stav spíše prohlubuje a je možné, že se skutečný problém (jímž astma ve skutečnosti není) nakonec projeví na hlubší úrovni. To si už ale běžný pacient do souvislosti nedá a začne raději navštěvovat dalšího lékaře – specialistu.
Většině lidem tento systém vyhovuje. Svoji moc odevzdají do rukou lékaře a sami se na své léčbě nijak nepodílí. Pokud jim tento systém dává smysl, je to v pořádku.
Naštěstí ale přibývá lidí, kteří si uvědomují hlubší souvislosti a kteří jsou ochotni vydat se na cestu sami k sobě. Začínají vnímat, že "nemoc" jim nezpůsobilo nic zvenku. Že za alergie nemůžou jen zlé alergeny, za chřipku viry atd. Chápou, že nemoc není nepřítel, ale stav, který je potřeba pochopit v sobě samotném.

Je to jako s ledovcem. Běžným okem vidíme jen malou část, vetší část je skryta. 

Proto je potřeba najít v sobě odvahu a zkusit se ponořit pod hladinu.