Děti, autismus a homeopatie

Podle oficiálních zdrojů je autismus definován jako závažná vývojová porucha, která je diagnostikovaná u dětí ve věku do tří let. Mezi symptomy autismu patří například ztráta očního kontaktu, rituální chování, neschopnost si hrát s ostatními dětmi, citový vztah k neživým věcem atd. Rovněž se stává, že se u dětí kolem jednoho roku života nebo o málo starších zastaví vývoj řeči. Nebo se děti uzavřou do svého vlastního světa a už v něm zůstanou. Nebudu se sáhodlouze rozepisovat o projevech autismu, další informace tohoto charakteru lze snadno dohledat. 

Oficiální zdroje tvrdí, že příčinu vzniku autismu neznáme. Otázkou je, zdali vůbec po příčinách dostatečně pátráme. Jak je možné, že nárůst počtu dětí s autismem za poslední roky dramaticky stoupá? Logicky zde vzniká otázka, co se změnilo za poslední roky v životě malých dětí. Co by mohlo být onou příčinou? Nebo je příčin více? Jak jsem již napsal, oficiálně je "pachatel neznámý". Děti s autismem procházejí různými terapiemi, které se snaží zlepšit kvalitu jejich života. V některých případech jsou dokonce podávána psychofarmaka. Stále zde ale chybí odpověď na otázku, co způsobilo tento stav. Vůbec nechci popírat jakoukoli terapii, která takovému dítěti pomůže. Zlepšování sociálních dovedností či logopedická péče jsou jistě velmi prospěšné a dětem mohou pomoci. Jen mám pocit, že je to vlastně pomoc dítěti s batohem plným cihel, který s sebou autistické dítě permanentně vleče. Nebo bych to přirovnal ke zlepšování jízdních vlastností automobilu aniž bychom odbrzdili ruční brzdu. Nabízí se tedy otázka, co je onou "ruční brzdou", která brání v radikálnějším posunu zdravotního stavu? Rozhodně jde o jakousi zátěž, respektive nejčastěji o kombinaci několika zátěží. Nabízí se jako jedna z příčin zátěž po očkování. Za poslední roky přibyly v očkovacím kalendáři kombinované vakcíny Hexa a MMR. Pokud si uděláme časovou osu s údaji, kdy bylo dítě vakcinováno a kdy se začaly objevovat potíže, často dojdeme k zajímavým výsledkům. Ovšem jak se říká – korelace neimplikuje kauzalitu. To znamená, že pokud dva jevy po sobě následují, nelze z toho vyvozovat, že druhý jev je ovlivněn prvním. Tím je prokazování ovlivnění očkováním vědecky ukončeno, tečka. Navíc protiargumentem by mohl být i ten fakt, že problémy autistického spektra trpí jen určitý počet dětí. Ať tak či tak, nechci v rámci tohoto textu nic dokazovat ani vyvracet. Účelem sepsání článku bylo ukázat zatím ne příliš používanou možnost, jak autistickým dětem pomoci. Nebudu se opíral o žádné studie, zkusím se spíše opřít o svoji vlastní zkušenost. Od roku 2016, kdy jsem absolvoval holandskou homeopatickou školu Tona Jansena, jsem začal používat v praxi metodu HDT. Tato metoda spočívá v používání homeopatik vyrobené z látek, které prokazatelně nastartovaly zdravotní potíže. V mé praxi se postupně začaly objevovat děti, které měly projevy autismu. Každé takové dítě pro mne bylo výzvou k začátku pátrání a dávání si věcí do souvislostí. Skoro vždy jsem dospěl k závěru, že stav dítěte je kombinací několika příčin. Za jednu z nich jsem považoval nezvládnutou vakcinaci. Zároveň ale skoro vždy jsem objevil ještě časnější problém například v komplikovaném porodu (pupeční šňůra kolem krku), pobyt dítěte v inkubátoru, hádek rodičů nebo dokonce rozchodu během těhotenství. Rovněž jsem poznal chlapce, jehož zdravotní stav negativně ovlivnila medikace maminky během těhotenství antidepresivy. Zkrátka vesměs každé dítě mělo složitý příchod na tento svět. No a toto oslabení se pak naplno projevilo po očkování. Mým úkolem bylo jednak najít jakési "centrální trauma" na základě kterého jsem podal celostní homeopatikum a použít ku pomoci i metodu HDT. Vždy jsem použil homeopatika z konkrétní vakcíny, kterou jsem považoval za nejvíce zatěžující. Výsledky mne celkem mile překvapily. Věřte, že jsem byl šťastný, když dvouletá holčička po detoxu začala opět mluvit nebo když se chlapeček vrátil ze svého vnitřního světa zpět ke své rodině. Budu proto moc rád, pokud mi napíšete své osobní zkušenosti ohledně tohoto tématu. 

P.S. Ještě pár slov na závěr. Tyto děti budou vždycky "trochu jiné". Mnohdy je v nich skryta netušená genialita a zároveň abnormální citlivost. Účelem léčby není dítě učinit "normálním", ale zkvalitnit mu život natolik, aby ono samo bylo v životě šťastné bez zbytečné zátěže.